Mr. Smith, věříte v dědičnost?
“Aby ne, vždyť jí vděčím za celý svůj majetek.”

“Mr. Black, myslíte, že se genialita dědí?”
“Nevím, nemohu vám říci, nemám děti”

Na lodi je vyhlášen poplach a je dán rozkaz připravit se k sestupu do záchranných člunů.
Bělovlasý Angličan s dýmkou v ústech se ptá lodního důstojníka: “Mohl byste mi laskavě říci, který člun je vyhrazen pro kuřáky?”

Šéflékař v porodnici u sv. Patricka provádí vizitu. “Ták,” osloví nastávající maminku u prvního lůžka, “kdypak očekáváte děťátko?”
“Patnáctého dubna, pane doktore.”
U dalšího lůžka stejná odpověď. Tak pokračoval až k šestému lůžku a vždy padlo očekávání na patnáctého dubna.
“A vy?” ptá se lékař, už vyveden z rovnováhy, “vaše děťátko se narodí také patnáctého dubna?
“Ne, pane doktore, já je čekám až koncem dubna. Já jsem nebyla na tom podnikovém zájezdu ve Skotsku.”

Syn reverenda Patricka si všiml, že když jeho otec jde na kazatelnu, zdvihá oči vždy k  nebi.
Ptal se ho jednou co to znamená.
“To máš tak, chlapče prosím Boha, aby mě dal vnuknutí a aby mě posílil k dobrému kázání.”
Chlapec se zadumal a po chvíli se ptá: “A vyslyšel tě někdy Bůh?”

Dvě staré Angličanky cestovaly letadlem. Když se usadily, přivolá jedna z nich pokynem letušku a žádá ji, aby kapitánovy vyřídila: “Prosím vás, neleťte tou nadzvukovou rychlostí, mi si chceme povídat.”

Pro ředitele British Petroleum byly zkoušeny adeptky na sekretářku. Každá dostala otázku:
“Co byste dělala, kdyby po srážce lodi, ve které pojedete, s válečnou lodí jste se zachránila na pustém ostrově a s vámi padesát vojáků?”
Angličanka odpověděla: “Požádala bych důstojníka o ochranu.”
Američanka: “Vrhla bych se do moře a snažila bych se plavat pryč.”
Francouska mlčí a přemýšlí. Opakují jí znovu otázku. Opět mlčí. Ptali se jí, zda otázce rozumí.
“Ano, rozumím, ale v čem je problém?”

Bar v Soho. Na barových židličkách se pohupují dva muži. Jeden se ohlédne a vidí vstupovat dvě ženy.
“Hele,” řekne koutkem úst, “moje žena a moje milenka.”
Druhý muž se ohlédne, na okamžik se zarazí a povídá: “Zajímavé, právě jsem vám chtěl říci totéž.”

Auto, které projelo úsekem silnice bohatě vybaveném desítkami dopravních značek, je zastaveno skupinou slavnostně se tvářící dopravní policie.
“Pane řidiči, právě jste projel bez závad naším novým zkušebním úsekem . Proto přijměte prémii pět set liber.”
“Já vám, pánové děkuji, ale počkejte , jak to budu jezdit, až budu mít řidičský průkaz.”
“Nevěřte mu, takhle mluví vždycky, když je namazanej,” přeruší ho manželka.
Ze zadního sedadla se ozve rozčilená babička: “O co se jedná? Vidíte, já jsem vám říkala, aby nejezdil do města s ukradeným auťákem.”

Sousedské vztahy v Haelwellu. Sluha James: “Mr. Brown se nechá poroučet a prosí vás, abyste nechal svého psa zastřelit, protože je postrachem celého okolí.”
MR. Jones: “Moje nejuctivější poručení Mr. Brownovi. A kdyby byl tak laskav a otrávil svoji dceru, nebo aspoň rozštípal její klavír.”

Jedna z anglických leteckých společností zavedla nedávno zvláštní poloviční slevu na letenky pro manželky, ktré doprovázejí své muže na obchodních cestách. Společnost pak, aby mohla využít očekávaných pochval pro svou reklamu, zaslala manželkám řady obchodníků, kteří využili této nabídky, dopisy s dotazem, jak byly spokojeny s cestou. Došlo několik odpovědí s dotazem: “S jakou cestou?”

Přiběhne rozčílený manžel domů a křičí: “Bídnice, vím všechno…”
Manželka s úsměvem: “Opravdu, miláčku? Kdy tedy, prosím tě skončila druhá punská válka?”